Stává se to pořád. Základní princip registrace doménových jmen je založen na principu „kdo dřív přijde, je dřív na řadě“. Ve většině dohod o registraci (dovolujeme si říci, že ve všech) se vyžaduje, aby registrovaný název domény neporušoval práva žádné třetí strany (tj. Ochranné známky, obchodní názvy nebo případně i další názvy domén). V takových případech dohody o registraci často stanoví postup pro řešení možných sporů označovaný jako mechanismus alternativního řešení sporů (ADR).

ADR se osvědčilo jako účinný mechanismus pro držitele práv při získávání doménových jmen, které dříve zaregistroval někdo jiný ve špatné víře a / nebo bez dostatečného oprávněného zájmu. V závislosti na příslušných pravidlech ADR se vyžaduje, aby žadatel o registraci neprokázal svůj oprávněný zájem a dobrou víru (UDRP, slovenská pravidla ADR), nebo pouze jednu z těchto podmínek (pravidla EU ADR, česká pravidla ADR).

Okolnosti sporů o doménové jméno se mohou výrazně lišit. Obecně platí, že čím silnější je konkrétní oprávněný zájem žadatele o registraci, tím slabší je pozice vlastníka práv a naopak. Jinými slovy, skutečnost, že vlastník práv má ochrannou známku, která je totožná s názvem domény dříve registrovaným třetí stranou, nutně neznamená, že vlastník práv bude automaticky úspěšný ve sporu o doménu. Není nutné říkat, že každý případ bude posouzen individuálně s ohledem na všechny jeho zvláštnosti a relevantní faktory.

Většina sporů o doménová jména má nicméně tendenci být velmi přímočará. Typickým scénářem je, že název domény shodný nebo podobný konkrétnímu označení zaregistruje osoba, která jednoduše očekává, že tento název domény následně prodá vlastníkovi práv, který má zájem na tom, aby byl název domény shodný s jeho chráněným znamením. nikoho jiného nedrží.